1. NPR Děvín
  2. Soutěska
  3. Skalní útvary Martinka a Trůn
  4. Stolová hora
  5. PP Kočičí skála
  6. NPR Krumlovskorokytenské slepence
  7. National Park Thayatal
  8. NP Podyjí - vyhlídka Sealfieldův kámen
  9. NP Podyjí - Havranícké vřesoviště
  10. NP Podyjí - údolí Dyje pod Sealsfieldovým kamenem
  11. Květena Pavlovských vrchů
  12. Pytlácká skála
  13. Vyhlídka Paličník
  14. Zelený kámen
  15. Skalní útvar Houba
  16. Pytlácké kameny
  17. Vlašský hřeben a osada Jizerka
  18. Čertův kámen na Černém vrchu
  19. Čertův odpočinek
  20. Sněžné věžičky
  21. Polední kameny
  22. Vyhlídka na Frýdlantském cimbuří
  23. Skály na úbočí Smedavské hory
  24. Vrchol Jizery
  25. Devět skal
  26. Lisovská skála
  27. Malinská skála
  28. Dráteničky
  29. Pasecká skála
  30. PP Prosíčka
  31. Sloup v Čechách
  32. Přírodní památka Bílé kameny
  33. Popova skála a Sedlecký Špičák
  34. Vraní skály
  35. Tisá skála u Golčova Jeníkova
  36. PR Prachovské skály
  37. Jeskyně Balcarka
  38. Punkevní jeskyně
  39. Sloupskosošůvské jeskyně
  40. Propadání Stará a Nová Rasovna

 

Pavlovské vrchy

Národní přírodní rezervace Děvín

Národní přírodní rezervace Děvín byla vyhlášena v roce 1946 na rozloze 380,2 ha k ochraně vápencových bradel na vrcholech Děvína (549 m) a Kotelné (nejvyšší vrcholy Pálavských vrchů). Oba vrcholy jsou od sebe odděleny hlubokým sedlem zvaným Soutěska. Vrcholy jsou tvořeny ernstbrunnskými vápenci . Část západního úbočí Kotelné tvoří mohutné skály zvané Martinky. Severozápadní a jihovýchodní úpatí Kotelné a Děvína pokrývají dubohabřiny s typickou hájovou květenou (dymnivka nízká křivatec nejmenší). Prudké severozápadní svahy Děvína a Kotelné pokrývají suťové lipové javořiny s bohatým bylinným podrostem ( oměj vlčí, kyčelnice devítilistá) . Skalnaté útesy těchto svahů hostí vzácnou horskou dealpinskou vegetaci ( písečnice velkokvětá, lomikámen vždyživý, pěchava vápnomilná ). Na jihozápadním svahu Děvína se vyvinula krasová lesostep s plochami drnových a skalních stepí s nejtypičtější pálavskou květenou v čele s největší populací kosatce nízkého v ČR.
V rezervaci žijí stovky druhů bezobratlých i obratlovců. Z ptáků zde hnízdí například výr velký, dudek chocholatý , z hmyzu zde žije například kudlanka nábožná a roháč velký .
Rezervace se nachází cca 10 km severně od Mikulova.

Soutěska

Soutěska je hluboká rokle oddělující od sebe bradla Děvína a Kotelné. Na severních skalních stěnách se nacházejí tektonické ohlazy a několik jeskyněk. Při úpatí skal se nycházejí sutě s četnými paleontologickými nálezy. Jižní stěny (Kotelné) jsou zalesněné. Horní část zaujímají louky s výskytem hlaváčku jarního.

Skalní útvary Martinka a Trůn

Skalní útvary na severozápadních svazích výrazného bradla vrchu Kotelná see nazývají Martinka a Trůn. Jedná se o výrazné skalní věže, které jsou hnízdištěm rorýsů a výra velkého. Na úpatí u obce Klentnice se nachází zřícenina poutní kaple ze 17. století.

Stolová hora (PR Růžový vrch)

Přírodní rezervace Růžový vrch byla vyhlášena v roce 1953 na rozloze 10,9 ha k ochraně vápencového bradla s řadou skalních věží, na nichž se nachází zřícenina hradu Sirotčí hrádek.
Tato přírodní rezervace zahrnuje též vrchol Stolové hory (458 m), jednoho z kopců Pavlovských vrchů nazvané podle jejího plochého vrcholu. V rezervaci se vyskytuje řada krasových jevů jako jsou závrty a krasová okna. Na severním svahu rezervace roste dubohabrový les s hojným výskytem sněženek. Bezlesý vrchol a stráně jsou porostlé typickou vegetací pálavské skalní stepi (např. kosatec nízký, tařice skalní), v chladných roklích roste např. lomikámen vždyživý a starček ladní.

PP Kočičí skála

Přírodní památka Kočičí skála byla vyhlášena v roce 1951 na rozloze 0,6 ha k ochraně vápencového skalního útvaru s typickou pálavskou stepní květenou (hlaváček jarní, koniklec velkokvětý aj.) nacházejícího se v blízkosti silnice vedoucí z Mikulova do Klentnice.

Květena Pavlovských vrchů

V této galerii jsou fotografie kvetoucích rostlin pořízené v NPR Děvín dne 24. 5. 2005. Některé druhy jsem nedovedl zařadit proto jsou uvedeny s otazníkem nebo je uveden pouze rod .

NPR Krumlovskorokytenské slepence

Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence byla vyhlášena vyhláškou č. 183/2005 Sb. k ochraně přírodovědecky nejhodnotnější části geomorfologicky a mikroklimaticky členitého území údolí říčky Rokytné zahloubené v permských slepencích na jihovýchodním okraji Boskovické brázdy s výskytem druhově mimořádně bohatých rostlinných a živočišných společenstev skal, lesostepí, lesů a vodních toků. Rezervaci tvoří dvě samostatná území a to v okolí osady Rokytná a pod kostelem Sv. Floriana nad Moravským Krumlovem.

Národní park Podyjí a National park Thayatal

Národní park Podyjí byl vyhlášen v roce 1991 na ploše 63 km2 v nejcennějších oblastech bývalé CHKO Podyjí (Tato CHKO byla vyhlášena roku 1978 na rozloze 103 km2).
Přirozenou osou NP Podyjí je řeka Dyje protékající mezi krajními body NP (Vranov nad Dyjí a Znojmo) 40 km dlouhým, hlubokým meandrovitým údolím. Na údolí Dyje navazuje komplex lesů o rozloze cca 52 km2. Na jihovýchodním okraji lesa leží na spojnici Znojmo - Hnanice unikátní pásmo stepních vřesovištních lad.
Údolí řeky Dyje má kaňonovitý charakter a Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějších skalních útvarů a kamenných moří. Vysoká pestrost rostlinných a živočišných společenstev daná střídavou exposicí svahů od jižní až po severní umožňuje sousedství lesostepních lokalit pronikající z panonské oblasti s lokalitami dubohabrových lesů. Na vyhlášený Národní park Podyjí navázalo v roce 2000 vyhlášení Národního parku Thayatal na rakouské straně hranice. Území NP Thayatal navazuje bezprostředně na území NP Podyjí na české straně.
Rostlinstvem patří NP Podyjí mezi nejbohatší velkoplošná chráněná území ČR. Střídání exposic svahů se projevuje v mozaikovosti společenstev teplo- i chladnomilných i stínomilných. Na Vranovsku se na severních svazích zachovala společenstva bučin s příměsí jedle a tisu, která odpovídají podhorskému vegetačnímu stupni. Již v tomto území jsou však horní hrany svahů s jižní exposicí, podobně jako v nižších polohách, porostlé lesostepními společenstvy s množstvím sucho- a teplomilných druhů. Většina lesních porostů je tvořena světlými listnatými lesy s převahou dubu, na některých místech v minulosti nevhodně nahrazenými borovými monokulturami. Na východním okraji lesního komplexu se nachází zbytky rozvolněných doubrav, které byly v minulosti vykáceny a přeměněny na pastviny na kterých se díky režimu pastvy v minulosti vytvořila unikátní náhradní společenstva s převládajícím vřesem obecným. Pásmo tzv. znojemských vřesovišť se táhne od Znojma až daleko do Rakouska za Retz.
Z bohatě zastoupených živočichů žije na území parku vydra říční, ve stepních partiích sysel obecný. Vzácné ptáky zastupuje dudek chocholatý, čáp černý, výr velký, skorec vodní a další. Z plazů se v NP Podyjí vyskytují všechny druhy užovek. Rovněž hmyz je zastoupen mnoha jinde vzácnými druhy jako je například roháč obecný, kudlanka nábožná, tesařík obrovský, nosorožík kapucínek, otakárek ovocný, jasoň dymnivkový a jiné.

NP Podyjí - vyhlídka Sealsfieldův kámen

Sealsfieldův kámen je vyhlídkové skalisko na vrcholu skalní stěny nad údolím Dyje. Z vyhlídky je krásný pohled do údolí Dyje, na Býčí skálu a na vyhlídku Králv stolec na protějším břehu Dyje. Vyhlídka je pojmenována podle spisovatele Charlese Sealsfielda z nedalekých Popic.

NP Podyjí - Havranícké vřesoviště

Havranícké vřesoviště je nejrozsáhlejší vřesoviště v NP Podyjí. Nachází se mezi obcemi Havraníky a Popice asi 4 km jihozápadně od Znojma. Ve vřesovišti převládají keříčkovité formace vřesu a kručinky chlupaté. Na jaře zde zaujmou velké porosty kvetoucího janovce metlatého. Na vřesovišti hnízdí dudek chocholatý a vyskytují se mnohé vzácné duhy hmyzu, jako je například kudlanka nábožná.

Jizerské hory

Pytlácká skála

Pytlácká skála je osamělý skalní srub nacházející se na vrcholu Klínového vrchu v nadmořské výšce 972 m. Od skály je výhled na nejvyšší vrchol jizerských hor - Smrk a do údolí Jizery a Hájeného potoka. Pytlácká skálá není zpřístupněna oficiální turistickou cestou ale pouze bývalou dřevařskou cestou odbočující z modré turistické značky nedaleko od rozcestí pod Klínovým vrchem.

Vyhlídka Paličník

Vyhlídková skála Paličník o nadmořské výšce 944 m se nachází nad Šindelovým dolem. Z vyhlídky je krásný výhled na protějsí stranu na skalní hradbu Frýdlantského cimbuří a do údolí Smědé na obce Bílý potok, Hejnice a Lázně Libverda a také na nejvyšší vrchol Jizerských hor na horu Smrk.. Vyhlídková skála je zpřístupněna, opatřena zábradlím a je na ní umístěn dřevěný kříž.

Zelený kámen

Zelený kámen je osamělý skalní srub nacházející se na vrcholu stejnojmenného kopce v nadmořské výšce 933 m.Vrcholová skála není přístupná oficiální turistickou cestou, nachází se však asi 300 m od lesnické asfaltové cesty vedoucí z Předělu k Pytláckým kamenům. Z vrcholu je pěkný výhled do údolí Jizery a na vrcholy Smrku a Stógu Izerského.

Skalní útvar Houba pod Pytláckými kameny

Skalní útvar Houba se nalézá asi 1 km severozápadně od Pytláckých kamenů těsně nad panelovou lesnickou cestou vedoucí z údolí Jizery na Předěl

Pytlácké kameny

Pytlácké kameny jsou výrazná skalní skupina nacházející se na středním hřebeni Jizerských hor v nadmořské výšce 975 m. V nejvyšší skalní skupině se nalézá výrazné skalní okno a v blízkém okolí se nalézá mnoho výrazných balvanů jako je například Zkamenělý mozek. Pytlácké kameny jsou zpřístupněny po červeně značené turistické stezce vedoucí z osady Jizera na Předěl. V blízkosti Pytláckých kamenů se nachází další bezejmenný skalní hřeben (nepřístupný oficiální cestou) s výraznou skálou v podobě Sfingy.

Vlašský hřeben a osada Jizerka

Vlašský hřeben je horský hřeben táhnoucí se od Černého vrchu (1025 m) přes Hruškové skály až po Zámky nad přehradou Souš. Hřeben je na vrcholcích v současné době odlesněný a proto je vidět několik výraznějších skalních skupin jako jsou například Hruškové skály, Kaní hnízdo, Ěrtův kámen a skály nad Jezdeckou cestou nad osadou Jizerka.
Osada Jizerka - tato osada je nejvýše položenou osadou v Jizerských horách a byla založena již v 16. století hledači drahokamů. Tyto hledače připomínají názvy jako Safírový potok a Vlašský hřeben. Na počátku 19. století zde byly založeny sklárny, které pracovaly až do roku 1911 a jejich budovy jsou v současnosti využívány jako hotel. Osadou prochází naučná stezka a ve staré škole je otevřena muzejní expozice nazvaná Stará a nová tvář Jizerských hor.

Čertův kámen

Čertův kámen je název pro skalní skupinu nacházející se na vrcholu Černého vrchu v nadmořské výšce okolo 1025 m. Skalní skupina se skládá z nejvýraznější skály s názvem Čertův kámen a z dalších kamenů rozložených po úbočí Černého vrchu.

Čertův odpočinek

Čertův odpočinek je výrazný balvan mající na svém vrcholu výrazné skalní mísy. Nalézá se v Jizerských horách nad samotou Kristiánov na úbočí Černé hory. Podle pověstí zde usedal k odpočinku čert.

Sněžné věžičky

Sněžné věžičky jsou horský vrchol v Jizerských horách nacházející se nad PR Rašeliniště Na Čihadle asi 3 km západně od vrcholu Jizery. Na vrcholu zarostlém smrkovým lesem se nachází skupina skalních věží, z nichž jedna je zpřístupněna železným žebříkem. Jednotlivé skalní věže pouze vykukují z lesa

Polední kameny

Polední kameny (1006 m) jsou horským vrchlem Jizerských hor s výrazným seskupením skalních věžiček a osamocených balvanů. Nacházejí se nad vyhlídkou Frýdlantské cimbuří asi 1,5 km západně od vrcholu Smědavské hory (1084 m)

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří je významná skalní skupina ve střední části hřebene Poledních kamenů v Jizerských horách . Název má připomínat podobnost skal s rozeklaným cimbuřím frýdlantského zámku . V okolí skal byla do roku 1999 stejnojmenná národní přírodní rezervace , dnes však je tato oblast částí NPR Jizerskohorské bučiny . Skály jsou také významnými horolezeckými terény.
Pouze horolezecky je přístupný východní vrchol skupiny. Poprvé jej zdolali 27. 5. 1912 Franz Haupt a Wilhelm Bergmann.
Západní vrchol (900 m n. m.), zvaný Brandfels, byl v roce 1978 zpřístupněn po železném žebříku i běžným turistům . Ze skály je nádherná vyhlídka do údolí horní Smědé a rokle Černého potoka .

Skály na úbočí Smědavské hory

V této galerii se nacházejí fotografie skalních útvarů nalézajících se na úbočí Smědavské hory pod žlutou turistickou značkou vedoucí z křižovatky turistických cest pod vyhlídkou Frýdlantské cimbuří přes Polední kameny a úbočí Smědavské hory na vrchol Jizery.

Vrchol Jizery

Jizera je se svými 1122,0 m druhá nejvyšší hora české části Jizerských hor a také nejvyšší vrchol Hejnického hřebene a celé Jizerské hornatiny. Na vrcholku se nachází vyhlídková skála, která je zpřístupněna železným zábradlím a je místem daleké vyhlídky do okolního kraje. V nadmořské výšce nad 1000 m kolem vrcholu se rozkládá přírodní rezervace Prales Jizera chránící zbytky zdejších smrkových porostů.
Na vrchol se lze dostat pouze jedinou cestou – a to odbočkou cesty mezi Smědavou a místem zvaným Na kneipě nedaleko stejnojmenné přírodní památky. Tato cesta míří podél Bílé Smědé sedlem mezi Smědavskou horou a Jizerou.
Na západním úbočí Jizery nedaleko od křižovatky Na kneipě se na rozvodí mezi Baltským a Severním mořem nalézá PR Klečové louky chránící 4 samostatna vrchovištní rašeliniště

Žďárské vrchy

Devět Skal

Devět skal je nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů (836 m. n. m.) a druhým nejvyšším vrcholem celé Českomoravské vrchoviny (po Javořici ). Nalézá se 3 km východně od obce Herálec.
Skalní labyrint tvoří tři dlouhé hřebeny s devíti věžemi a tři malé věžičky.

Křižánecký hřeben - celistvý hřebenovitý útvar nepravidelného půdorysu, proti hlavnímu hřebenu Devíti skal, dlouhý asi 60 m. Vyšší část s kolmou údolní stěnou má název Trůn , dvojitá věžička na okraji nese název Milenci. Výška stěn od 4 do 16 m.

Hrádek - osamělá skála, asi 50 m pod spodním koncem Křižáneckého hřebenu.

Devět skal je také přírodní památka ev. č. 707 vyhlášená v roce 1976 na rozloze 3,33 ha včetně 37 ha ochranného pásma v okolí vrcholu, lokalita Moravské Křižánky v okrese Žďár nad Sázavou.

Lisovská skála

Lisovská skála je vrchol Žďárských vrchů (801,7 m. n. m.). Nachází se 3 km jihozápadně od osady Křižánky a 1 km jihovýchodně od Devíti skal.
Na vrcholu se nachází rulová skála, která je zároveň stejnojmennou přírodní památkou, vrchol je zalesněný, bez rozhledu.

Malinská skála

Malinská skála (811 m. n. m.) je výrazný skalní útvar na hřebeni táhnoucím se z Devíti skal na východ směrem na Dráteníčky. Skály dosahují výšky až 20 m, nejvýznamnějšími skalními útvary jsou Výspa, Srnčí věž, Škuner a Buldok. Z vrcholu skály vynikající rozhled, je možno vidět na Blatiny, Křižánky, Samotín, Sněžné, Buchtův kopec, Paseckou skálu, Drátník (Dráteníčky) či Čtyři palice.
Malinská skála je také přírodní památka o rozloze 5,87 ha vyhlášená v roce 1976.

Dráteničky

Drátník (zvaný též Dráteničky ) je výrazný rozeklaný skalní hřeben (výška 775 m) nalézající se v Českomoravské vrchovině mezi obcemi Blatiny a Samotín . Nalézá se asi 9 km severně od města Nového Města na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou.
Rozeklaný skalní hřeben dlouhý asi 200 m je na několika místech přerušen a tvoří jej několik výrazných skalních věží. Skalní stěny se v jižní části vypínají do výšky 30 - 35 m a v severní části di výšky 6 - 12 m Nejmohutnější skalní věží je Sokolí věž. Zajímavostí je též skalní tunel na západním svahu.
Drátník je chráněn od roku 1976 jako přírodní památka na rozloze 2 ha. V současnosti je vyhledáván jako cvičný horolezecký terén pro registrované horolezce.

Pasecká skála

Přírodní památka Pasecká skála je výrazným vrcholem Žďárských vrchů (818,6 m. n. m.). Nachází se 2 km severozápadně od osady Studnice a 7 km jihovýchodně od Devíti skal na rozloze 4,74 ha.
Předmětem ochrany je vrcholový skalní útvar, který je ukázkou mrazového zvětrávání rul Žďárských vrchů. Z vrcholové skály je velmi dobrý rozhled na sever. Je zde upravená vyhlídka.

Přírodní památka Prosíčka

Přírodní památka Prosíčka se nalézá od roku 1988 v lese asi 2 km jihozápadně od městečka Jimramov v okrese Žďár nad Sázavou na výměře 8,43 ha. Předmětem ochrany je skalnatý hřbet tvořený dvěma skalisky o celkové délce 55 m a výšce až 17 m s rozsáhlým kamenným mořem a suťovými svahy pod skalisky. Území PP je dokladem mrazového zvětrávání rulových hornin v chladných obdobích pleistocénu . Skalní bloky jsou zpřístupněny po modré turistické značce vedoucí z Jimramova přes Javorek do Odrance a z vrcholu je krásný výhled do údolí říčky Fryšávky . Horolezectví není na skalách povoleno.

Sloup v Čechách

Sloup v Čechách je obec v okrese Česká Lípa nalézající se asi 6 km severovýchodně od České Lípa. Obec je známá zejména výrazným skalním sukem vysokým až 35 m s pozůstatky skalního hradu ze 14. století a barokní poustevny z přelomu 17 a 18. století. Většina ve skále vytesaných prostor pochází až z konce 17. a počátku 18. století, kdy zde byla založena poustevna, podle níž se skála nazývala Poustevnický kámen (Einsiedlerstein). Romantickou představu skalního hradu rozvinuli teprve na přelomu 18. a 19. století místní umělci a vlastivědní badatelé.
V okolí obce se nalézá mnoho skalních útvarů v tzv. Sloupském skalním městě ale i jinde. Jedním z nejvýznamnějších je skalní útvar s Samuelovou jeskyní - do skály vytesaným obydlím o dvou místnostech, ve které v letech 1718 - 1735 žil zdejší poustevník Samuel Görner. Samuel byl sice vyučen okrasným zahradníkem, ale zabýval se i broušením skleněných čoček. V jeskyni žil od roku 1718 až do 27. dubna 1735, kdy se přestěhoval do sloupské skalní poustevny.
Cikánský důl je asi 600 m dlouhá boční rokle, vybíhající z údolí Dobranovského potoka mezi Janovem a hradem Sloup. Údolí je po obou stranách lemované pískovcovými skalami s několika nevelkými převisy a jeskyňkami.
Přibližně 100 m západně od dolního ústí rokle je do skalní stěny na úpatí strmého srázu hlavního údolí vytesaná Malá Cikánská jeskyně . Tvoří ji protáhlá, asi 15 m široká a 3 až 6 m hluboká klenutá prostora, jejíž strop podpírají dva štíhlé pilíře. Jeskyně byla zřejmě vytvořena kolem roku 1756 těžbou brusného písku pro první sloupskou zrcadlárnu.
Asi o 600 m dále po proudu Dobranovského potoka směrem k Pihelu je mohutný přirozený skalní převis, označovaný jako Velká Cikánská jeskyně. Do údolí se otevírá asi 15 m širokým a přes 3 metry vysokým portálem, za nímž pokračuje poměrně rozlehlá prostora s plochým stropem bez podpůrných pilířů do hloubky kolem 28 metrů. Podle místní tradice sloužila jako příležitostné obydlí potulných cikánů.

Lužické hory

Přírodní památka Bílé kameny

Bílé kameny , tzv. Sloní kameny (německy: Elefantensteine ) jsou izolovaná, morfologicky výrazná skupina asi 20 m vysokých skal 1 km severně od Jitravy na úpatí vrchu Vysoká . Díky příměsi kaolinitu má skalní útvar nápadně bílou barvu a oblé tvary, čímž připomíná hřbety obřích, odpočívajících slonů . Proto jsou tyto skály někdy označovány také jako Sloní skály . Tato ukázka zvětrávání křídových turonských pískovců je od roku 1955 státem chráněna jako přírodní památka ev. č. 14 v okrese Liberec pod správou CHKO Lužické hory . Kolem skal vede naučná stezka „Lužické a Žitavské hory“. Ve skalách vznikly erozí oválné dutiny a jeskyně, z nichž největší je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal vznikl erozí také 4 m dlouhý skalní tunýlek.

Vyhlídka Popova Skála a úbočí Sedleckého Špičáku

Popova skála o nadmořské výšce 565 m tvoří výraznou dominantu Lužických hor vypínající se nad Krásným dolem v blízkosti města Hrádek nad Nisou. Skalní útvary tvoří hrubozrnné pískovce křídového stáří, vzniklé v blízkosti Lužického zlomu - významné geologické poruchyostře oddělující pískovcové usazeniny české křídové tabule od od žulových hornin typických pro Lužické hory. Během třetihor se podél tohoto zlomu nasunuly druhohorní pískovce nad žulový masiv a tyto vrstvy pískovců mají charakteristické šikmé uklonění. Vrchol popovy skály byl zpřístupněn a opatřen kovovým zábradlím již v roce 1904. Z vrcholu je panoramatický rozhled do širokého okolí.

Vraní skály a Horní skály

Vraní skály u horního sedla, někdy nazývané též Krkavčí skály tvoří skupina skal o nadmořské výšce 500 m tvořwná velmi odolným pískovcem středněturonského stáří zpevněných průnikem čedočové žíly, která byla odtěžena jako chudá železná ruda. Skály na severozápadě se nazývají Krkavec, jižněji je Krkavčí hnízdo a nejmohutnější skalní věže se nazývají Fellerova věž podle německého horolezce ze Žitavy, který na ně poprvé vystoupil již v roce 1884 za pomoci provazového žebříku. Skály jsou v současnosti využívány jako horolezecký terén s cestami až ViII. stupně obtížnosti.

Cestou od Vraních skal po zelené turistické značce se na jižním úbočí Hvozdského hřbetu nalézá komplex sedmi navzájem izolovaných skalních věží nazývaný Horní skály. Tyto skalní věže se nalézyjí v nadmořské výšce okolo 460 m a jsou tvořeny pevnými prokřemenělými pískovci a slepenci Skály jsou velmi navštěvovány horolezci, poněvadž obsahují cesty od nelehčích až po VII. stupeň obtížnosti.

Tisá skála u Golčova Jeníkova

Tisá skála (392 m) je významná geologocká lokalita nalézající se asi 1 km východně od obce Přibyslavice nebo 5 km severozápadně od městečka Golčův Jeníkov. Lokalitu tvoří rozsáhlé přirozené výchozy centrálního tělesa přibyslavické ortoruly po obvodu a na vrcholu návrší o nadmořské výšce 392 m v jinak plochém terénu.

PR Prachovské skály

PR Prachovské skály zahrnuje pískovcové skalní město mezi obcemi Prachov , Horní Lochov , Blata a Pařezská Lhota severozápadně od města Jičín v okrese Jičín.
Geologie - Tabulová plošina z kvádrových pískovců svrchní křídy (svrchní turon až coniak – teplické souvrství) je rozčleněna skalnatými roklemi do několika částí. Pískovce dosahují mocnosti až 90 m a místy jimi prostupují tělesa neovulkanitů. Souvrství je ukloněno k severu, případně k západu, prostupují jím pukliny převažujících směrů VJV-ZSZ až V-Z. Plošinu je brázdí soustava převážně suchých skalnatých údolí – soutěsek (zvaných zde „chodby“, např. Císařská chodba ), osou skalní oblasti prochází údolí potoka Buňka (jedna ze zdrojnic říčky Žehrovka). Hřbety mezi údolími jsou na mnoha místech, zejména v severní a střední části, rozčleněny do samostatných věží, tvořících zde typická skalní města. Známými útvary jsou např. Prachovská jehla, Modlitba skal, Orel, Krkavčí skály, Smítkova a Janebova věž . Běžné jsou pseudokrasové tvary, např. nevelké jeskyně (puklinové, rozsedlinové, vrstevní, suťové aj.), závrty a drobné tvary zvětrávání a odnosu pískovců, zejména voštiny, skalní výklenky, dutiny a perforace (okna a brány), škrapy atd.

Moravský kras

Jeskyně Balcarka

Jeskyně Balcarka se na chází jižně od Ostrova u Macochy , v severovýchodní části CHKO Moravský kras , v jádru skalnatého meandru Suchého žlebu zvaného Balcarova skála. Pět metrů vysoký vchod do jeskyně Balcarky je známý odnepaměti, jsou zde nálezy ohnišť a různých nástrojů ze starší doby kamenné a kostí čtvrtohorních zvířat.
Od roku 1923 byla jeskyně postupně objevována Josefem Šámalíkem , v roce 1936 byly jednotlivé části jeskyně spojeny v jeden celek. Jeskyně tvoří složitý systém, vystupující ve dvou výškových úrovních spojených vysokými dómy. Na vzniku jeskyně se podílely vody Lopače a Krasovského potoka, jejichž ponory se nyní nachází severně a jižně od jeskyně. Jeskyně je veřejnosti zpřístupněna Správou jeskyní České republiky, otevřeno je od března do listopadu.
Dóm zkázy a Fochův dóm jsou jedny z největších prostor v Moravském krasu. Krápníková výzdoba je jednou z nejkrásnějších z veřejnosti přístupných českých jeskyní. Významné části jeskyně jsou kromě dómů Rotundy, Galerie, Popeluška a Jubilejní dómy Masarykovy.

Punkevní jeskyně

Punkevní jeskyně leží v severní části CHKO Moravský kras v kaňonu Pustého žlebu v národní přírodní rezervaci Vývěry Punkvy severně od města Brna nedaleko od okresního města Blansko.
Punkevní jeskyně tvoří vývěrovou větev hydrografického systému ponorné říčky Punkvy a jsou součástí nejdelšího jeskynní soustavy v ČR - Amatérské jeskyně o celkové doposud objevené délce cca 33 km. Součástí Punkevních jeskyní je i nejznámnější propast Moravského krasu a celé ČR - Macocha.
Punkevní jeskyně se skládají ze suché části objevené postupně v letech 1909 - 1914 a vodní části a k nim přilehlých dalších suchých jeskyní za vodní uzávěrou, které byly objevovány postupně v letech 1920 - 1933 . V některých částech pokračují objevy doposud. Celková délka dosud objevených chodeb Punkevních jeskyní činí asi 4 km s výškovým rozpětím přes 187 metrů. Suchá část jeskyní byla zřístupněna již v roce 1909 , v dnešním rozsahu jsou jeskyně přístupné od roku 1933 , vodní plavba na člunech je provozována od roku 1920.
Punkevní jeskyně byly vytvořeny ponornou říčkou Punkvou, jejíž zdrojnice se propadají v ponorných oblastech u Holštejna a Sloupu a protékají Amatérskou jeskyní, ve které se slévají. Punkva pak vyvěrá na dne propasti Macocha a aktivní větví Punkevních jeskyní protéká do 120 m hlubokého krasového kaňonu - Pustého žlebu.
Punkevní jeskyně patří k mladším jeskyním a vznikaly postupně v několika patrech, takže na křížení geologických poruch docházelo snadno k řícení stropů a propadům. Tak vznikla například Propast Macocha a nebo vysoký Reichenbachův Dóm. Charakteristické jsou též až 80 m vysoké komíny vytvořené vertikálním působením vody.
Krápníková výzdoba Punkevních jeskyní je velmi bohatá. Charakteristicé jsou mohutné stalagmity a stalagnáty , mrkvovité hůlkové stalaktity , záclony a další sintrové útvary. Unikátní tvary má stalagnát kombinovaný s rozměrnými sintrovými kůrami a záclonami zvaný Anděl. Rovněž jsou zde typické dlohá tenká brčka a také excentrické krápníky. Dále z přírodních útvarů méně známá tzv. Kleopatra, vápencový břit s ukázkou struktury vápence.

Sloupskosošůvské jeskyně

Sloupsko-šošůvské jeskyně leží v severní části CHKO Moravský kras severně od města Brna , nedaleko od okresního města Blansko a na jižním okraji městečka Sloup.
Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou rozsáhlým komplexem dómů, chodeb a obrovských podzemních propastí vytvořených ve dvou patrech. Nejznámější Eliščina jeskyně má vynikající akustiku, a proto je příležitostně využívána pro koncerty komorní hudby. Prohlídkové trasy Sloupsko-šošůvských jeskyní jsou spojeny s prohlídkou jeskyně Kůlna , kde byly nalezeny části lebky neandrtálského člověka asi 120 000 let staré. Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou také charakteristické křehkou a barevnou krápníkovou výzdobou.
Jeskyně jsou podzemním tokem Sloupského potoka spojeny s největší českou jeskyní - Amatérskou . Spolu s ní pak tvoří jeskynní systém o celkové délce téměř 35 km.
Vstupním portálem a chodbou se návštěvník dostane do jeskyně Nicové, jejíž název je odvozen od nickamínkové výzdoby na stěnách. Odtud trasa pokračuje do Eliščiny jeskyně s překrásnou krápníkovou, sintrovou a nickamínkovou výzdobou. Vynikající akustika Eliščiny jeskyně je návštěvníkům předvedena ukázkou reprodukované hudby.
Cesta podzemím vede prokopanou chodbou do nejrozsáhlejší části Sloupsko-šošůvských jeskyní - Starých skal. Staré skály začínají mohutnou Gotickou chodbou, na jejímž konci je 65 metrů hluboká Stupňovitá propast.
Dalším zastavením je Kolmá propast, z níž se vystupuje do prostor objevených prof. Karlem Absolonem v roce 1900. Klenotem těchto partií a celých Sloupsko-šošůvských jeskyní je Nagelova propast. V současně době je zpřístupněna dvěma můstky. Od stropu na hladinu Sloupského potoka ve spodních patrech je hluboká přibližně 90 metrů, ale její půdorysné rozměry ji řadí mezi nejmohutnější podzemní propasti v České republice.
Od Nagelovy propasti vede trasa k Trámové chodbě, která přechází ve 260 metrů dlouhou Stříbrnou chodbu. Ze Stříbrné chodby byla prokopána spojka do prostor Šošůvských jeskyní, které nejsou tak rozměrné jako Sloupské, mají však bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobu. Trasa vede přes Brouškovu pohádkovou síň s unikátním stalagmitovým útvarem „Svícen“ do Riegrovy síně. Vyvrcholením prohlídky Šošůvských jeskyní je Černá propast, která ústí k hladině Sloupského potoka v hloubce 70 metrů.
Propast, která nese jeho jméno, objevil matematik a fyzik J. A. Nagelem již roku 1748. Jeskyně Eliščina byla objevena v roce 1879 a veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1881. Zbývající část Sloupsko-šošůvských jeskyní byla postupně objevena v letech 1889-1915.
Spodními patry jeskyní protéká říčka Punkva , která se propadá do podzemí nedaleko od vchodu do jeskyní. Soustavou neprostupných sifonů podzemní říčka vtéká do Sloupského koridoru Amatérské jeskyně - největší české jeskyně. Na konci roku 2005 je jeskynním potápěčům povedlo proplout mezi těmito jeskyněmi.

Propadání Stará a Nová Rasovna

Jeskyně Nová Rasovna leží v severní části CHKO Moravský kras na levé straně Hradského (Holštejnského) žlebu u obce Holštejn. Je součástí největšího jeskynního systému v Česku - Amatérské jeskyně a zároveň propadáním potoka Bílé vody.
Propadání Nová Rasovna je známé odjakživa, o první průzkum se pokusili dva horníci, kteří se na přání starohraběte Salma (1833) vypravili do podzemí. V polovině 19. století působil v lokalitě dr. Jindřich Wankel . Prozkoumal asi 330 metrů chodeb až po Macošský sifon, který je povodňovým odtokem Bílé vody do jeskynního systému Piková dáma - Spirálka (podařilo se jej proplavat potápěčům v roce 1985 ). Na počátku 20. století začíná v oblasti pracovat profesor Karel Absolon , které objevuje skoro kilometr neznámých chodeb. Další význemné objevy učinil místní mlynář R. Vaňous - objevil např. ohromný hlinitý dóm, který dodnes nese jeho jméno.
Poblíž vstupu do jeskyně se nachází původní (nyní jen povodňové propadání) Bílé vody zvané Stará Rasovna či zřícenina hradu Holštejna s volně přístupnou jeskyní Hladomorna. Přímo nad propadáním se nachází pontonový most silnice Holštejn - Ostrov u Macochy, zřízený kvůli borcení skalní stěny propadání od projíždějících vozidel.

Informace o pořízení fotografií

  1. NPR Děvín - fotografie byly pořízeny 24. 5. 2005
  2. Soutěska - fotografie z 24. 5. 2005
  3. Skalní útvary Martinka a Trůn - fotografie z 24. 5. 2005
  4. Stolová hora - fotografie z 24. 5. 2005
  5. PP Kočičí skála - fotografie z 24. 5. 2005
  6. NPR Krumlovskorokytenské slepence - 26. 5. 2005
  7. NP Thayatal - 27. 5. 2005
  8. NP Podyjí - Sealsfieldův kámen - 28. 5. 2005
  9. NP Podyjí - Havranické vřesoviště - 28. 5. 2005
  10. NP Podyjí - údolí Dyje pod Sealsfieldovým kamenem - 28. 5. 2005
  11. Květena Pavlovských vrchů - 24. 5. 2005
  12. Pytlácká skála a vyhlídka Paličník - foto z 18. 7. 2006
  13. Zelený kámen a skalní útvar Houba - foto z 18. 7. 2006
  14. Pytlácké kameny - foto z 18. 7. 2006
  15. Bezejmenný skalní hřeben u Pytláckých kamenů - foto z 18. 7. 2006
  16. Vlašský hřeben a osada Jizerka - foto z 18. 7. 2006
  17. Čertův kámen - foto z 18. 7. 2006
  18. Čertův odpočinek, Sněžné věžičky a skála pod nimi - foto z 19. 7. 2006
  19. Polední kameny - foto z 19. 7. 2006
  20. Vyhlídka na Frýdlantském cimbuří - foto z 19. 7. 2006
  21. Skály na úbočí Smědavské hory - foto z 19. 7. 2006
  22. Vrchol Jizery - foto z 19. 7. 2006
  23. Žďárské vrchy - Devět skal a Lisovská skála - foto z 6. 9. 2006
  24. Žďárské vrchy - Malinská skála - foto z 6. 9. 2006
  25. Žďárské vrchy - Dráteničky - foto z 6. 9. 2006
  26. Žďárské vrchy - Pasecká skála - foto z 6. 9. 2006
  27. Sloup a Sloupské skalní město - foto z 20. 9. 2006
  28. Samuelova jeskyně - foto z 20. 9. 2006
  29. Cikánský důl - foto z 20. 9. 2006
  30. Popova skála - foto z 23. 9. 2006
  31. Vraní skály - foto z 23. 9. 2006
  32. Tisá skála u Golčova Jeníkova - foto z 8. 11. 2006
  33. PR Prachovské skály - foto ze dne 10. 1. 2007
  34. PP Prosíčka - foto ze dne 7. 5. 2007
  35. Jeskyně Balcarka foto z 1. 6. 2007
  36. Punkevní jeskyně foto z 1. 6. 2007
  37. Sloupskosošůvské jeskyně foto z 1. 6. 2007

 

úvodní stránka lokality krajin lokality krajin1 lokality skály lokality vody mapa webu
lokality mlhy stromy Slovensko Německo památky aktuality