1. NPP Panská skála
  2. NPR Zlatý vrch
  3. Skály mezi Tisou a Holým vrchem
  4. Děčínský Sněžník
  5. NPR Broumovské stěny
  6. Čertova strouha
  7. Bílé Labe
  8. Kozí hřbety
  9. Pacziorky
  10. Sucha Góra
  11. Hutniczy Grzbiet
  12. Rokle u Kraví hory
  13. Teplické skály
  14. PP Kočičí skály
  15. Příhrazské skály
  16. Hruboskalské skalní město
  17. NPP Kaňk
  18. PR Peliny
  19. PR Vranovské skály u Mimoně
  20. PR Ralsko
  21. Hrad Ralsko
  22. PP Tiské stěny
  23. Ještěd - PP Terasy Ještědu
  24. údolí Labe od Belvedéru po Děčín
  25. Sluneční brána na úbočí Kamenného vrchu
  26. Bohuňovské skály v údolí Křetínky
  27. PP Peperek a PP Rozštípená skála
  28. Hápova skála

 

NPP Panská skála

Národní přírodní památka (NPP) - tzv. kamenné varhany, nachází se u obce Prácheň poblíž Kamenického Šenova. Tento geologický útvar je tvořen čedičovými sloupci (tvaru pěti- či šestiúhelníku), z velké většiny vertikálně orientovanými. V 19. a 20. století zde byl lom na získávání sloupkového čediče. Po zastavení důlní činnosti vzniklo zaplněním vytěžené prohlubně srážkovou vodou malé jezírko, které je součástí NPP. Od r. 1895 je Panská skála chráněna jako přírodní geologický útvar a je nejstarší geologickou rezervací v České republice.

NPR Zlatý vrch

Zlatý vrch (657 m) je výrazný čedičový kopec vyčnívající asi 0,5 km nad východním okrajem Lísky, na jehož jihovýchodním úbočí byl lom založený údajně někdy kolem roku 1870. Čedičové sloupce v něm byly dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se daly lámat až 6 m dlouhé. Těžba byla zastavena až 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna, tvořená až 30 m dlouhými dokonale vyvinutými čedičovými sloupy. Tato stěna je ještě mohutnější, než podstatně známější Panská skála. Hlavním důvodem k vyhlášení chráněného území byla dokonalost čedičových sloupců v neobvykle mohutné skalní stěně, ale Zlatý vrch je zajímavý i botanicky. Skalnatý vrchol a sutěmi pokryté svahy kopce jsou porostlé přirozeně rozvolněným téměř 120 let starým řídkým bukovým lesem s příměsí klenu, jasanu a ojediněle i dubu. V jeho podrostu bylo nalezeno 76 různých druhů rostlin.
Z temene vrchu jsou pěkné výhledy na kopce v okolí.

Skalní stěna mezi obcí Tisá a Holým vrchem nad obcí Libouchec

Výrazná skalní stěna táhnoucí se nad obcí Libouchec od obce Tisá (od turistické chaty u Tiského skalního města po Holý vrch) je na konci u Holého vrchu zakončena menším skalním městem.

PP Tiské stěny

Přírodní památka Tiské stěny se nachází na severním okraji obce Tisá asi 2 km severně od obce Libouchec a cca 10 km západně od okresního města Děčín . Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1996 k ochraně unikátního skalního města (nejlépe vyvinuté skalní město v CHKO Labské pískovce ) vybudovaného v kvádrových pískovcích středního turonu .
Skalní město bylo vytvořeno působením erozních činitelů podél sítě svislých puklin v pískovcích. Během čtvrtohor zde vzniklo tvarově velmi bohaté skalní město s výskytem skalních věží, tunelů, jeskyní, voštin, lišt a dalších útvarů. Povrch skalní tabule dosahující výšky 613 m spadá směrem k obci Tisá svislou skalní stěnou vysokou až 70 m. Nejznámějším skalním útvarům přisoudila lidská fantazie v období romantizmu v 19. století konkrétní jména jako například Hubený doktor , Starosta skalního města aj. Celkem je zde přes 50 pojmenovaných skalních útvarů popsaných ve vydaném průvodci skalním městem.

Děčínský Sněžník

Stolová hora Děčínský Sněžník o výšce 723 m je nejvyšším místem Děčínské vrchoviny a zárověň nejvyšší stolovou horou ČR. Vrchol Děčínského Sněžníku se při pohledu z české strany jeví jako stolová hora a při pohledu z německé strany jako ukloněná plošina. Děčínský Sněžník je vlastě obojím, podobu pravé stolové hory má jeho nejvyšší náhorní plošina rozkládající se v délce asi 1,5 km a šířce 0,5 km podél strmé jižní okrajové stěny a od této plošiny pak celá ukloněná pískovcová kra klesá směrek ke státní hranici se SRN.
Vrcholová plošina Děčínského Sněžníku je častým turistickým cílem již od roku 1864, kdy byla na jejím vrcholu vybudována kamenná 33 m vysoká věž. Věž nebyla původně stavěna jako rozhledna, ale za svůj vznik vděčí v té době probíhající zeměměřičské akci, kdy bylo celé území tehdejšího rakouského mocnářství rozděleno do trojúhelníků takzvané triangulační sítě. Opěrnými body zeměměřičů byly terénní vyvýšeniny, na kterých byli povinni tehdejší majitelé vystavět známé triangulační věže. Jeden z bodů této sítě měl stát i na Děčínském Sněžníku a tehdejší majitel zdejšího panství František Antonín Thun pojal svou povinnost vystavět tuto věž značně velkoryse a požádal známého drážďanského architekta Haneleho o projekt kamenné věže. Architekt předložil návrh 33 m vysoké věže, kterou pojal nejen jako přísně účelovou stavbu, ale i jako vkusné architektonické dílo ovlivněné tehdy módním alžbětinským stylem. V roce 1863 tak na vrcholu Sněžníku začala místo nevzhledné trámové konstrukce vyrůstat věž hodná zámeckého parku. Její součástí byla rozsáhlá podsklepená terasa s širokým přístupovým schodištěm. Stavba byla dokončena nákladem asi 20 000 zlatých v roce 1864. V témže roce byla zpřístupněna veřejnosti a již v následujícím roce byl přistavěn prosperující hostinec a později i turistická chata s noclehárnou.
Rozhledna a chata sloužily po celých 100 let. V 70. letech minulého století však pro neprovádění potřebné údržby zchátraly natolik, že chata byla stržena a rozpadající se rozhledna byla uzavřena a uvažovalo se o její demolici. Až po roce 1992 byly provedeny potřebné opravy a věž byla znovu zpřístupněna veřejnosti.
Výhledy z Děčínského Sněžníku nenabízí jen rozhledna, ale i další místa. Na východním okraji stolové hory je to známý skalní ostroh Koňská hlava (668 m) odkud je krásný výhled na německou stranu se stolovými horami Grosser Zschirnstein, Konigstein a Lilienstein.
Další známá vyhlídka nazývaná Drážďanská leží na západním okraji plošiny stolové hory a je obrácena směrem do Saska a při dobé viditelnosti jsou vidět Drážďany.
V blízkosti Děčínského Sněžníku se nacházejí další pozoruhodná místa jako například Vlčí Jezero, Tiské stěny, Ostrovské skály a další.

Údolí Labe od Belvedéru po Děčín

V této fotogalerii jsou fotografie pořízené na vyhlídce Belvedér a cestou po červené turistické značce z Bynovce přes Růžový hřeben do Děčína

Sluneční brána

Sluneční brána je uměle rozšířená skalní brána nalézající se na úbočí Kamenného vrchu asi 1,5 km jihozápadně od obce Bynovec. V minulosti zde byla vybudována vyhlídka do údolí opatřená kovovým zánradlím a kamennými schody. V současnosti je vyhlídka již zarostlá a neposkytuje téměř žádný výhled.

NPR Broumovské stěny

  1. Broumovské stěny z kvádrových pískovců středního turonu tvoří přirozenou hranici mezi Polickem a samotnou Broumovskou kotlinou. V závislosti na úklonu vrstev jsou svahy směrem do Polické pánve mírné, zato k severovýchodu do rovinaté Broumovské kotliny spadá hřeben příkrými skalními stěnami a prudkými svahy s převýšením i přes 300 metrů.
    Geologie - Severní polovina Broumovských stěn se jeví jako jednoduchý a úzký asymetrický hřbet (typická kuesta), který od výrazného Honského špičáku (652 m n. m. ) přechází na jihovýchodě přes Strážnou horu (688 m n. m. ) a Loučnou horu (647 m n. m. ) do mírné ploché sníženiny u obce Slavný. V průběhu celého hřbetu jsou v nejvyšších částech kolmé a převislé skalní stěny, v některých partiích až 50 m vysoké (Strážní hora, Hvězda, Supí hnízdo aj. ). Mírně ukloněné svahy k jihozápadu jsou členěné několika hlubokými a dlouhými skalními kaňony. Nejznámější z nich je Kovářova rokle. V blokových akumulacích se nacházejí pseudokrasové jeskyně, protékané podzemním tokem (suťové jeskyně). Podobný ráz mají i některé další dlouhé rokle (Hruškova, Hájkova, pod Ovčínem a pod. ), které rovněž odvodňují jihozápadní svahy Broumovských stěn směrem na řeku Metuji.
    I severovýchodní svahy jsou členěné skalními roklemi se stejně divokou modelací, ty však vzhledem k prudkým svahům tohoto úbočí mají jen krátký průběh. V jejich dnech, zahlcených mocnými blokovými sutěmi, se nacházejí podzemní systémy pseudokrasových suťových jeskyní, z nichž jeskyně ”Pod Luciferem” je svou délkou 395 m nejdelší a nejrozsáhlejší jeskyní v Broumovských stěnách. Jižní polovina Broumovských stěn od obce Slavný až po sedlo Machovský kříž na jihovýchodě nabývá složitější morfologii. Vlivem zvětšené frekvence tektonických poruch má zde terén podobu rozsáhlých pískovcových strukturních plošin s výrazným uplatněním pseudokrasového reliéfu. Na jihovýchodě je to plošina Signálu (708 m n. m. ), příkře spadající do údolí Židovky a k zdrojnicím Bělského potoka. Okraje i povrch plošiny jsou modelovány pestrými tvary selektivního zvětrávání pískovců i svahovými gravitačními pohyby a jsou rozčleněné roklemi a soutěskami i do menších skalních měst.
    Plošina Božanovského Špičáku (773 m n. m. ) je nejvyšší částí celých Broumovských stěn. Má rovněž velmi bohatou a pestrou pseudokrasovou modelaci s uplatněním selektivního zvětrávání a gravitačních procesů. Je také známa výskytem velkého počtu tzv. skalních hřibů, dále i skalních mís a různých typů škrapů.
    Poslední strukturní plošinou Broumovských stěn je pískovcové plató mezi vrcholy Velké kupy (708 m n. m. ) a Koruny (769 m n. m.) . Plošina výrazně vystupuje příkrými a vysokými srázy nad plochou Broumovskou kotlinu, opět s pestrou pseudokrasovou modelací. Členitá morfologie především okrajů těchto strukturních plošin podmiňuje i početný výskyt podzemních prostor jeskynního až propasťovitého charakteru.
    Písková rokle je rozlehlá a členitá rokle nacházející se v blízkosti Kovářovy rokle. Počtem a velikostí věží nezůstává pozadu, je však obtížně schůdná. Vede jí pouze neznačená cesta a na pár místech se musí překonávat lehké lezecké úseky. Rokle se nachází v přísně chráněné NPR Broumovské stěny a je tudíž oficiálně nepřístupná a v roce 2006 v ní proběhla těžba vyvrácených smrků pomocí dřevařské lanovky.

PP Kočičí skály

Přírodní památka Kočičí skály se nachází v CHKO Broumovsko asi 2 km severozápadně od města Police nad Metují asi 17 km severně od okresního města Náchod.
Důvodem ochrany území jsou pískovcové skalní útvary rozmanitých morfologických tvarů navazující na terén východního svahu vrchu Ostaš.
Geologie - Kočičí skály jsou tvořeny svrchnoturonskými až koniackými křemennými kvádrovými pískovci. Jejich kra vlivem saxonské tektoniky poklesla podél Polického zlomu o 80 – 100 metrů, čímž jsou výrazně diferencovány od přilehlého masivu Ostaše (Ostaš – 700 m n. m. – Kočičí skály max. 603 m n. n. ).
Pískovcová kra Kočičích skal je ve směru SZ-JV asi 750 m dlouhá, příčně maximálně 300 m široká. Východní okraj je tvořen vysokým strukturním svahem, ve kterém jsou pískovce podél vertikálních puklin rozčleněné do 2 – 4 řad skalních kulis, strukturních hřbítků a izolovaných skalních věží, oddělených úzkými rozsedlinami a soutěskami. Pukliny a delší osy těchto skalních útvarů jsou protažené ve směru SZ-JV, shodně s linií Polického zlomu. Útvary jsou 20 – 25 m vysoké. Typickou soutěskou je tzv. Sluj českých bratří, zpřístupněná značenou turistickou stezkou. Severní část Kočičích skal (šíře až 300 m) je rozčleněna podél vertikálních puklin ve skalní město, zvané Dolní labyrint. Skalní tvary mají podobu skalních věží, pilířů, strukturních hřbítků i větších skalních skupin (např. Kočičí hrad), vzájemně oddělených pravoúhlou sítí hlubokých rozsedlin a soutěsek. Dna puklin, rozsedlin i jeskyní jsou vyplněna výhradně balvany a písčitými sedimenty, úpatí skalních masivů po celém obvodu Kočičích skal je tvořeno zvětralinovým pláštěm, složeným z balvanitých a písčitých osypů.

Krkonoše

Čertova strouha

Čertova strouha je přítok Bílého Labe vlévající se do něj u boudy Bílé Labe. Na Čertově strouze bylo po katastrofálních záplavách v roce 1897 vybudováno rozsáhlé hrazenářské dílo sestávající ze 43 příčných kaskád a 194 podélných hrazenářských objektů.
Toto dílo se dochovalo takřka beze změn až do dnešní doby, což dokládá stavitelské umění našich předků, dosažené jednoduchými stavebními a technickými prostředky. Kámen na zhotovení těchto děl byl do nepřístupných míst dopravován v zimě na ručně ovládaných saních - rohačkách.
Na opravy kamenických nástrojů a jejich ostření byly na pracovištích budovány kovárny, zbytky jedné z nich se zachovaly na pravém břehu Čertovy strouhy pod vrcholem Malého Šišáku.

Bílé Labe

Bílé Labe je vodní tok v Krkonoších, první větší přítok řeky Labe.
Je to 8 km dlouhá bystřina, pramenící na Úpském rašeliništi v nadmořské výšce 1432 m a protékající Dolem Bílého Labe, který patří mezi nejkrásnější krkonošská údolí. Bystřina zde vytváří kaskády i menší vodopády. Údolím vede jedna z nejstarších turistických cest tzv. Weberova cesta. Bílé Labe se vlévá zleva do Labe v nadmořské výšce 775 m u Dívčích lávek ve Špindlerově Mlýně. Na soutoku je větší než samo Labe.

Kozí hřbety

Kozí hřbety (1422 m) jsou výrazný, strmý hřeben tvořený svorovou rulou a křemencem nalézající se asi 2 km východně od Špindlerova mlýna. V 16. a 17. století zde probíhala těžba měděných, arzénových a stříbrných rud . Chůze po hřebeni je z ochranářských důvodů zakázána a přístupné je pouze v letním období jejich jižní úbočí. Na Kozí hřbety a údolí po obou jejich stranách je krásný výhled z vyhlídky na Krakonoši.

Pacziorky

Pacziorky (česky Korálky) je skupina skalních žulových výchozů (torů) nacházející se na polské straně Krkonoš na úbočí hraniční hory Smielec asi 2 km severně od Mužských kamenů v nadmořské výšce asi 1030 m. Skalní útvar je přístupný po polské modré turistické značce směřující z hraničního hřebene u Mužských kamenů (neoficiální pohraniční přechod) do městeččka Piechowice. Oficiální přístup je možný z hraničního přechodu u Špindlerovy boudy použitím polské zelené turistické značky vedoucí po Sciezce nad Reglami přes Hutnický Hřbet a Cziarny kociol Jagniatowski.

Sucha Góra

Sucha Góra je horský vrchol o nadmořské výšce 1101 m nalézající se v Polsku asi 2 km severně od hraničního přechodu na Špindlerově boudě. Na vrcholu hory se nachází skupina skalních žulových výchozů (torů). Skalní tory se člení do dvou skupin - na Wieternej a na samotném vrcholu Suché Góry. Skály nejsou zpřístupněny oficiální turistickou značkou, ale přístup k nim je možný tak, že z hraničního přechodu se vydáme po zelené turistické značce a na rozcestí, kde zelená značka odbočuje doleva se vydáme naopak doprava po neznačené lesní cestě po úbočí hory asi 1,7 km a po příchodu této cesty do lesa odbočíme po vyšlapané stezce doleva ke skalním útvarům

Hutniczy Grzbiet

Hutniczy Grzbiet je horský hřeben táhnoucí se na severní polskou stranu Krkonoš od státní hranice u Petrovy Boudy v délce asi 3,5 km. Na vrcholu hřebene se nacházejí členité skalní výchozy (tory). Nadmořská výška hřebene je v rozmezí od 1244 do 1039 m. Přes hřeben prochází příčně pouze polská zelená turistická značka vedoucí od oficiálního hraničního přechodu u Špindlerovy boudy do Sněžných jam po Sciezce nad reglami. Údolím pod hřebenem prochází černá turistická značka vedoucí od Petrovy boudy do vesnice Jagniatkow.

Příhrazské skály

Příhrazské skály jsou skalní útvary nalézající se na hranách pískovcové skalní plošiny kolem čedičového vrcholu Mužský asi 4 km severovýchodě od města mnichovo Hradiště. Na těchto hranách se nachází několik izolovaných skalních skupin ve kterých se ve středověku nacházely skalní hrady. Z nich nějznámější je skalní hrad Drábské světničky, další jsou Staré hrady, Hynšta a Klamorna

Teplické skály

Rokle u Kraví hory

V této fotogalerii jsou fotografie z roklí v Bludišti Teplických skal fotografované cestou přes údolí Tří muštetýrů k vyhlídkové skále Lokomotiva.

Teplické skály

Teplické skály jsou součástí NPR Adršpašskoteplické skály. Nacházejí se v jižní části této rezervace asi 2 km západně od města Teplice nad Metují v okrese Náchod a zároveň CHKO Broumovsko.
Teplické skalní město je tvořeno výraznými skalními stěnami. Od Adršpašských skal je odděleno hlubokou Vlčí roklí.
Skalní město se dělí na Skalský hřeben s nejvyšším vrcholem Skály (694 m), hřebeny Čápu (786 m), Supích skal (771 m) a Kraví hory (734 m)a na rozsáhlejší členité plošiny Bludiště a Rokliny.
Teplické skalní město se rozkládá podél toku Skalního potoka a zde se na placeném okruhu nalézá asi 70 skalních útvarů s vlastními názvy.

Hruboskalské skalní město

Skalní město Hruboskalsko je jedno z nekrásnějších a nejznámějších pískovcových skalních měst v Čechách leží asi 6 km JV od Turnova.
Vzniklo usazením pískovců na dně druhohorního moře a podobně jako další skalní oblasti Jičínské pahorkatiny je tvořeno mladšími měkčími pískovci. Nejstarší lidské osídlení je doloženo na masivu Čertova ruka z doby asi 5000 let př. n. l. Na začátku letopočtu bylo na tomtéž masivu germánské hradiště. Ve středověku vznikaly na skalních blocích opevněné hrady (Hrubá Skála, Valdštejn, Kavčiny).
Název pro celou oblast Český ráj vznikl v 70. letech 19. stol. mezi hosty lázní Sedmihorek a původně se vztahoval jen na hruboskalské skalní město.
Hruboskalsko je charakteristické osobitými až 60 m vysokými skalními věžemi, z nichž nejvyšší a nejznámější jsou Kapelník, Taktovka, Maják, Dračí zub a Dračí věž. Vedou na ně horolezecké výstupy, které se staly pro horolezce několika generací pojmem.
Mezi další zajímavá místa patří zejména vyhlídky Janova, U Lvíčka, vyhlídka na Kapelu a nejznámější Mariánská s výhledem na Dračí skály s Troskami v pozadí. Hned pod ní se nachází symbolický hřbitov horolezců. Hojně navštěvovaná je hluboká rokle pod zámkem Hrubá Skála, do níž ústí 65 m dlouhá skalní chodba Myší díra. Kromě Příhrazských skal a Podtroseckých údolí je Hruboskalsko největší přírodní rezervací v rámci CHKO Český ráj.

Ještěd - PP Terasy Ještědu

Vířivé kameny jsou dvě rovnoběžné skalní zdi tvořící nejvýraznější skalní výchozy na severovýchodním úbočí hory Ještěd nedaleko od krajského města Liberec. Vířivé kameny se nacházejí v nadmořské výšce 840 - 875 m a jsou viditelné z celé liberecké kotliny.
Mohutnější je severní zeď, která je dlouhá asi 190 m, široká asi 20 m a vysoká až 25 m na straně k silnici. Její jednotlivé vrcholy byly pojmenovány podle známých alpských vrcholů a od od východu k západu se jmenují následovně - Malý Matterhorn, Breithorn, Monte Rosa, Castor a Pollux a Lyskamm . Poslední sedmý vrchol nebyl pojmenován.
Jižní zeď je kratší (asi 120 m) a nižší, vysoká max 7 m. Jižněji od ní leží izolovaná skála zvaná Pudl.
Vířivé kameny jsou složeny z jemnozrnného až celistvého kvarcitu světlešedé barvy protkaného sítí světlejších žilek.
Obě zdi jsou prostoupeny puklinami různých směrů, které jsou v zimním období působením zmrzlé vody navětrávány a podél puklin se vytvořily mrazové sruby a v jejich okolí sutě.

Ještěd - je hora u krajského města Liberec o nadmořské výšce 1012 m. Na vrcholku je je vystavena typická silueta horského hotelu a televiního vysílače

Červený kámen - je výrazný kvarcitový skalní výchoz nalézající se na jihozápadním úbočí hory Ještěd v nadmořské výšce mezi 840 a 760 m. Skalnatý hřbet má délku asi 250 m a je tvořen třemi skalními skupinami, z nichž krajní mají charakter skalní zdi s vytvořenými výraznými mrazovými sruby.
Skalní výchozy tvoří jemnozrnný šedobílý, lavicovitý kvarcit s obsahem čoček čistě bílého křemene . Plochy četných puklin jsou povlečeny vrstvičkami jasně červených oxidů železa. Toto červené zbarvení viditelné zejména ze strany od Ještědu dalo název celému skalnímu útvaru.

Kamenná vrata - je výrazný skalní útvar na úbočí Ještědu. V kvarcitovém skalním útvaru je vyvinuta výrazná skalní brána o rozměrech 4 m do výšky a hloubky a 1 m do šířky. V blízkosti tohoto skalního útvaru se nacházejí další skalní výchozy.

Důlní skály neboli Kuknštejn

NPP Kaňk

NPP Kaňk byla zřízena k ochraně zbytku příbojového útesu křídového moře s hojnými zkamenělinami v bývalém již opuštěném lomu. Podloží tvoří přeměněné horniny kutnohorského krystalinika – ruly až migmatity. Vrchol Kaňku vyčníval ve svrchní křídě jako ostrov v okolním moři. Po jeho obvodu se ukládaly sedimenty, tvořené vápnitými slepenci a organodetritickými vápenci až slínovci. Tyto horniny obsahují velké množství zbytků nejrůznějších živočichů – mlžů, mechovek a dírkovců. Naleziště zkamenělin bylo objeveno při těžbě v lomu.

PR Peliny

Přírodní rezervace Peliny se nachází u města Choceň v okrese Ústí Nad Orlicí. Předmětem ochrany jsou strmé opukové skály nad řekou Tichou Orlicí mezi města Brandýs nad Orlicí a Choceň, porostlé vápnomilnými květnatými bučinami, jedinečná botanická a zoologická lokalita. Opukové skály jsou tvořeny opukami křídového stáří (jizerské souvrství, svrchní turon). Uprostřed svahu zde vystupuje 21 samostatných útvarů (stěn, srubů, věží) vysokých až 35 m a širokých až 40 m. Nápadná je modelace výchozů podél puklin a nestejně odolných vrstev (např. jeskynní výklenek Koňská díra). Jednotlivé skalní útvary jsou odděleny roklemi.

PP Vranovské skály a Juliina vyhlídka

Přírodní památka Vranovské skály se nalézá na rozloze 17,92 ha na úbočí hory Ralsko nedaleko od města Mimoň těsně nad obcí Vranov. Předmětem ochrany jsou pískovcové skalní útvary a vzácná květena. Největší pozoruhodností této PP je vyhlídková skála nazývaná Juliina vyhlídka, která se nalézá na jihozápadním úbočí kopce Ralsko. Vyhlídková skály byla zpřístupněna pomocí v pískovci vytesaného schodiště v roce 1822, zároveň zde byl vystavěn vyhlídkový altán z něhož se do současné doby dochovaly kruhové základy.

PR Ralsko

Přírodní rezervace Ralsko sa rozkládá na ploše 22,31 ha ve vrcholových partiích stejnojmenného kopce o nadmořské výšce 696 m. Nejvyšší partie rezervace zahrnuje zříceninu středověkého hradu Ralsko. Předmětem ochrany jsou suťové porosty ( buk , javor klen aj.) a vzácné teplomilné druhy rostlin na vrcholu a skalnatých svazích. Roste zde vzácná ostřice tlapkatá velkonohá , kapradinka skalní aj. Ze živočichů například tesařík alpský , střevlíci , výr velký , mlok skvrnitý a muflon .

Hrad Ralsko u Mimoně

Na skalnatém vrcholku kopce Ralsko o nadmořské výšce 696 m nedaleko od města Mimoň se nacházejí hradby, zříceniny dvou obytných věží a zbytky zdiva dalších budov hradu Ralsko. Hrad byl založen pravděpodobně již ve 13. století Marvartici (nejstarší podoba hradu byla pravěpodobně dřevěná), kolem roku 1380 proběhla výstavba kamenného hradu Vartenberky , v roce 1426 hrad dobývali husité , o rok později na hradě sídlila husitská posádka. Po husitských válkách hrad rychle střídal majitele a roku 1468 byl dobyt žitavským vojskem. Pak zde působili loupeživí rytíři a byla zde podloudná mincovna. Od roku 1516 hrad uváděn jako pustý.

Bohuňovské skály

Bohuňovské skály jsou tvořeny skalnatou soutěskou v údolí Křetínky západně od Bohuňova v okrese Svitavy, na českomoravském
pomezí. Místo je proto též označováno jako Zemská brána. Křetínka zde obnažila téměř 150 m dlouhé a až 50 m vysoké amfibolitové výchozy, místy detailně provrásněné tzv. ptygmatickými vrásami, které patří k nejdokonalejším ukázkám tohoto jevu v ČR. Skalní stěny vytvvářejí působivou krajinnou scenérii.

PP Peperek a PP Rozštípená skála

Peperek je kopec o nadmořské výšce 675 m nalézající se ve Žďárských vrších asi 5 km západně od okresního města Žďár nad Sázavou.
Skalní vrchol je zpřístupněn odbočkou ze žluté turistické značky vedoucí od Tálského mlýna přes Peperek a Rozštípenou skálu na Hamerský kopec u Žďáru nad Sázavou. Vrchol je však zarostlý a neposkytuje žádné rozhledy.
Vrchol kopce zaujímá stejnojmenná přírodní památka zřízená v roce 1974 na rozloze 4, 14 ha na ochranu skalnatého hřebenu vytvářejícího skalní stěnu dlouhou přes 300 m přerušenou dvěma širokými depresemi s balvanovými proudy a sutěmi. Zachoval se zde zbytek suťových lesů tvořený zejména bukem lesním s příměsí javoru klenu . V bylinném patře jsou hojně zastoupeny jsou kapradiny např. kapraď samec ( Dryopteris filix-mas ) a bukovník kapraďovitý ( Gymnocarpium dryopteris ), dále například měsíčnice vytrvalá ( Lunaria rediviva ), jaterník trojlaločný ( Hepatica nobilis ) a ostružiníky . Skály a sutě jsou bohatě porostlé pokryvnou vegetací lišejníků.

Rozštípená skála (560 m n. m.) je přírodní památka, která se nachází asi 3 km západně od okresního města Žďár nad Sázavou.
Výměra: 0,72 ha
Rok vyhlášení: 1974

Důvodem ochrany je význačný skalní útvar tvořený rulovou skalní stěnou. Skalní stěna je ve spodní části rozštípnuta zvětralou puklinou o délce 10 m a šířce cca 2 m. Podle tohoto rozštípnutí dostal skalní útvar svůj název. Pod skalou protéká řeka Sázava a na louce pod skalou se nalézá dílo zdejšího sochaře Michala Olšiaka - Hlava Mamuta.
Přírodní památka je přístupná po červené turistické značce ze Žďáru nad Sázavou do Velké Losenice nebo po žluté turistické značce vedoucí z odbočky do osady Česká Mez.

Hápova skála

Hápova nebo také Šlérkova skála je skalní útvar z ortoruly s výškou stěn 3-9 m. Leží ve výšce 630 mnm asi 1 km severně od obce Pustá Kamenice těsně u silnice vedoucí z Hlinska do Poličky. Jje částečně skrytá v lesíku asi 50 m od silnice. Skládá se ze tří rulových útvarů: Východní, Západní vrchol a Zastrčená skalka 20 m severně v lese.

 

  1. Fotografie v galerii Panská skála a Zlatý vrch jsem pořídil 2. 5. 2005 kolem 18 hodiny odpoledne.
  2. Mezi Tisou a Holým vrchem - fotografie byly pořízeny 5. 5. 2005
  3. Děčínský Sněžník - září 2005
  4. NPR Broumovské stěny - u Slavného fotografie z července 2005
  5. NPR Broumovské stěny - u Ovčína - fotografie z července 2005
  6. NPR Broumovské stěny - U Supího hnízda - fotografie z července 2005
  7. NPR Broumovské stěny - Kovářova rokle - červenec 2005
  8. Skalní stěna mezi obcí Tisá a Holým vrchem - září 2005
  9. Skalní město u Holého vrchu - září 2005
  10. Stolová hora Děčínský Sněžník - jihovýchodní úbočí září 2005
  11. Čertova strouha - srpen 2005
  12. Bílé Labe od soutoku po boudu Bílé Labe - srpen 2005
  13. Údolí Bílého Labe od hotelu Bílé Labe po Labskou boudu - srpen 2005
  14. Kozí hřbety - srpen 2005
  15. Pacziorky - srpen 2005
  16. Sucha Góra - srpen 2005
  17. Hutniczy Grzbiet - srpen 2005
  18. Rokle v Bludišti Teplických skal - srpen 2005
  19. Nad Kovářovou roklí v Broumovských stěnách - srpen 2005
  20. Kovářova rokle - za lepšího počasí v srpnu 2005
  21. Teplické skály - fotografie z teplického skalního města ze srpna 2005
  22. Přírodní památka Kočičí skály - fotografie z PP Kočičí skály u Ostaše ze září 2005
  23. Skály na úbočí Děčínského Sněžníku smerem ke státní hranici - fotografie ze září 2005
  24. Příhrazské skály - fotografiie skalních útvarů mezi Krásnou vyhlídkou a Klamornou a u Kobylí hlavy ze srpna 2005
  25. Hruboskalské skalní město - fotografie z ledna 2006
  26. NPP Kaňk - fotografie z února 2006
  27. PR Peliny - fotografie z poloviny března 2006
  28. PR Vranovské skály - fotografováno 7. 6. 2006
  29. PR Ralsko - fotografováno 7. 6. 2006
  30. Hrad Ralsko - fotografováno 7. 6. 2006
  31. PP Panská skála - fotografováno 7. 6. 2006
  32. PP Tiské stěny (Malý okruh) - fotografováno 7. 6. 2006
  33. PP Tiské stěny (malý okruh 2) - fotografováno 7. 6. 2006
  34. PP Tiské stěny (velký okruh) - fotografováno 7. 6. 2006
  35. PP Tiské stěny - skalní stěna nad obcí Tisá - fotografováno 7. 6. 2006
  36. NPR Broumovské stěny - Písková rokle fotografie z 16. 6. 2006
  37. NPR Broumovské stěny - Kovářova rokle fotografie z 16. 6. 2006
  38. NPR Broumovské stěny - Supí koš a rokle u Václava - fotografie z 16. 6. 2006
  39. PP Terasy Ještědu - Vířivé kameny - fotografie z 20. 6. 2006
  40. PP Terasy Ještědu - Ještěd - fotografie z 20. 6. 2006
  41. PP Terasy Ještědu - Červený kámen - fotografie z 20. 6. 2006
  42. PP Terasy Ještědu - Červený kámen - fotografie z 20. 6. 2006
  43. PP Terasy Ještědu - Důlní skály neboli Kuknštejn - fotografie z 20. 6. 2006
  44. Hruboskalsko - skály pod Mariánskou vyhlídkou - fotografie z července 2006
  45. Hruboskalsko - Maják a Čertova ruka - fotografie z července 2006
  46. údolí Labe od Belvedéru po Děčín - fotografie z 11. 10. 2006
  47. Sluneční brána na úbočí Kamenného vrchu u Bynovce - fotografie z 11. 10. 2006
  48. Bohuňovské skály - fotografie z 5. 6. 2007
  49. PP Peperek a PP Rozštípená skála - obrázky ze září 2007

 

úvodní stránka lokality krajin lokality krajin1 lokality skály lokality vody mapa webu
lokality mlhy stromy Slovensko Německo památky aktuality